Dupuyovy memoáry najdete snadno po zadání titulu do googlu; jsou ve vícero knihkupectvích a jedno z nich dávám jako prolink sem i do nadpisu, na nějž stačí kliknout. Pokud s tím nemáte zkušenosti, jistěže je pak můžete číst nejen ve čtečce a kindlu, ale i v PC, tabletu či mobilu. Najít případně konvertor do jiných programů je s pomocí googlu snadné...
ROK 1806
Pár měsíců po mém návratu k pluku politická
situace potemněla. Mluvilo se o válce s Pruskem. Brzy se staly tyto hlasy
pravidlem, dohady se změnily v jistotu a nám konečně přišel příkaz k odjezdu.
Opustili jsme naše ležení 28. září 1806 stále jako součást 4. sboru a přes
Witach, Cam a Neubourg jsme 1. října dorazili do Ambergu, shromažďovacího místa
sboru. V brigádě pod vedením generála Guyota, spolu s 8. husarským a 16.
mysliveckým, jsme 3. října vyjeli na Furndorf, pak Notlitz, kde jsme dorazili
sedmého, poté jsme přecházeli přes Prisch, Hoff, Rosenthal, Plauen a Gibsdorf.
Nakonec jsme 13tého v jedenáct hodin došli poblíž malého města Jena, za
kterým byla rozestavena pruská armáda.
Nádherná oddanost, v té době obvyklá.
Generál Guyot vjel do lesa v čele 8.
husarského, pustil se do bitvy a napadl početně silnějšího nepřítele. Pruská
pěchota se rozmístila tak, že po pravé straně měla močály, po levé les a její
čelo chránily dva saské dragounské pluky, které smělé husary zahnaly.
První dvě eskadrony našeho pluku dorazily
na planinu. Plukovník Jacquinot nečekal na příjezd třetí a rovnou nerozvážně
zaútočil. Při prvních secích šavlemi se zjistilo, že dragouni mají pod klobouky
a látkou rukávů jejich kabátů železné vyztužení. Plukovník zvolal: „ Do tváře a
rukou, myslivci.“
Pokřik byl opakován a tváře a ruce dragounů
to pocítily.
Husaři byli díky početní nevýhodě odraženi,
ale díky našemu příjezdu se shromáždili a s námi zaútočili podruhé. Nastala
všeobecná mela. Počet a statečnost nepřátel dlouho nechávalo výsledek
nerozhodný, ale po tom, co z lesa vyjela naše 3. eskadrona, vznikla
mela, která trvala nejméně šest minut. Sasové se bránili statečně, ale nakonec
se obrátili ke své pěchotě, která vzhledem k jejich postavení nemohla
vystřelit. Několik důstojníků, poddůstojníků a myslivců bylo zraněno. Plukovník Jacquinot, vždy uprostřed srážky,
obdržel čtyři zásahy nepřátelským železem. Zásah palašem mu shodil klobouk.
Vrchní četař Pronier z elitní roty, který byl za ním, ho našel, hbitě sesedl,
podal klobouk plukovníkovi, přitom obdržel několik zásahů palašem, vyhoupl se
do sedla a dál pokračoval v boji.
V ten samý čas jsem byl vlevo od plukovníka
a snažil se odvrátit několik zásahů, které od Sasů hrozily, když na mě poručík
Lallemand zařval:“Dejte pozor, Dupuy!“
Plukovník Jacquinot s elitní rotou a
několika pelotony provedl útok na pěchotu, kterou uvedl ve zmatek a
přinutil ji se rozprchnout, zatímco poručík Le Jeune s jedním pelotonem odbočil
k lesu, aby na křídle pochytal prchající a při tom se zmocnil šesti děl. O
trochu později se pluk vyznamenal ještě při několika chrabře provedených
srážkách s palbou prvního řadu, nařízenou a vykonanou v příhodnou chvíli.
Postupovali jsme až k vojskům pruského krále, ale v jejich palbě jsme
přišli o mnoho mužů. Obrátili jsme se proto k vojákům divize generála
Saint-Hilaira, kteří právě dorazili a jehož jedna rozvíjející se část
v čele, vražednou palbou, drtila nepřítele tak, že se v ohromném
nepořádku obrátil na útěk. Ztráty pluku v tento den činily přibližně patnáct
mrtvých mužů. Dvanáct důstojníků a šedesát poddůstojníků a mužů, z celkového
stavu tři sta mužů, bylo zraněno. Kapitánu Brissyému prolétla kule skrz tělo.
V noci jsme tábořili ve vesnici poblíž
bitvy. Zraněný hned od rána jsem se spokojil s obvázáním mé hlavy kapesníkem a
neopustil během celého dne svůj post. Nechal jsem si obvázat ránu až v táboře.
Když byl tento úkon dokončen, plukovník se mě zeptal, jestli jsem schopný psát.
Po mé kladné odpovědi řekl: „Pojďme odměnit ty, kteří se dnes vyznamenali.“
Psal jsem, co mi diktoval. Po vyjmenování
důstojníků, přišli na řadu poddůstojníci. Nebyl jsem bez nervozity, když mi po
chvíli ticha zaklepal na rameno a smál se: „Nemučte se, Dupuye, navrhuji
vás na podporučíka a na vyznamenání Čestné legie!“
Poděkoval jsem a radostně psal v důsledku
dvojité žádosti pro mou osobu. Tolik jsem toho vůbec nečekal.
ROK 1807 - Pruské Jílové a dál
Pluk se rozložil v malé vzdálenosti před
nepřátelskou pěchotou, která byla rozestavěná na výšinách a přivítala nás dost
živou palbou. Já dostal zásah do pravého ramene, předal jsem velení mého
pelotonu vrchnímu četaři Rigoleymu, kterého za malou chvíli zabila kulka do
čela. Toho dne nebylo místo velitele pelotonu šťastné! Já se stáhl dozadu s mým
myslivcem, aby mi obvázal mé zranění. Nebylo tak vážné, aby mě zdrželo a já
následoval svůj pluk s jednodenním odstupem.
Projížděl jsem děsivým bojištěm Pruského
Jílového, kde jsem viděl čtverhrany mrtvých Francouzů i Rusů na místech, kde
před tím stáli živí! Když jsem projížděl kolem té masy lidí, zaslechl jsem
žalostný nářek. Zastavil jsem. Byl to Rus, jehož noha byla ustřelena dělovou
kulí a který se dostal až sem. Dal jsem mu prostřednictvím mého myslivce chleba
a pálenku. Projížděl jsem tudy o několik týdnů později, jel jsem se
do těch míst podívat a našel už jen mrtvolu v rozkladu. Ubožák musel
strašně trpět!
Pokračoval jsem dále a dostal se do
Jílového. Tam se mi naskytl stejně neutěšený pohled. Smíšené mrtvoly Francouzů
a Rusů byly nahromaděné ke zdem domů, až do výše několika metrů a
uprostřed ulice ponechaly průchod jen pro jednoho člověka. Kráčející touto
ohyzdnou cestou, vedl jsem koně za uzdu, ocitl jsem se tváří v tvář mému
dobrému starému příteli, plukovníku ženistů Prudhommeovi, momentálně
přiřazenému k císařovu hlavnímu štábu, kterého jsem neviděl již mnoho let. Když
bojištěm prochází vojsko a vidí oběti rozprostřené po jeho ploše nebo
nakupené vedle polních nemocnic, jejich dojmy jsou slabé, ale když je hrůznému
divadlu vystaven jedinec, je velkým štěstím potkat přítele, který vás vytrhne
ze smutných úvah a podněcuje vás, abyste se neoddával bolu. Následoval jsem
dobrého plukovníka do jeho ubohého příbytku, který obýval, zůstal s ním dvě
hodiny a pak se vydal na pochod, abych dohonil pluk, který pronásledoval
nepřítele a zastavil se ve vesnici asi míli před městem Královec. Pobyl jsem
tam asi patnáct dnů, po kterých se dala armáda na ústup. Vyléčen ze svého
zranění jsem se zase zařadil na své
místo.
Náš pluk byl součástí předvoje a během
našeho zastavení před Královcem, přišel kapitán od bavorských švališérů s
nápadem, že pronikne do města a projede nepřítelovou armádou. Nejdříve si
promluvil s generálem Lasallem, na kterého apeloval a ujišťoval jej, že může
zjistit rozestavení nepřátel i jeho sílu, že je potřeba jen schválení této
nebezpečné vyjížďky. Já bydlel s několika jinými důstojníky v tom samém
domě jako kapitán. Po návratu od generála a v nastálé noci, v uniformě a
ozbrojený osedlal koně, zachumlal se do svého pláště a vyrazil. Překročil naše
předsunutá stanoviště, obratně projel těmi nepřátelskými a když se dostal mezi
ně, tak na zvolání pruských stráží odpovídal:“Ruský důstojník!“ a na zvolání
ruských stráží: „Pruský důstojník!“
Projel takto několik tábořišť, až dojel k
pruským černým husarům, kterým velel francouzský emigrant, pan La Roche-Aymon.
Setkal se přímo s plukovníkem, kterému namluvil, že je kapitánem ruských
dragounů. Oklamal ho takovým způsobem,
že ten mu nejdříve připravil občerstvení a potom ho nechal doprovodit
jedním jeho husarem až do Královce. Předsunutými stanovišti nepřítele projeli
dříve než začal den. Generálem Lasallem byl pak přiveden do Jílového, kde se
nacházel císař, se kterým pak měl dlouhý rozhovor. My ho viděli večer, očarováni
z jeho úspěchu, ujišťovali jsme ho o povýšení, které by mu mělo být
uděleno a velmi se smáli lsti, kterou byl pan La Roche-Ayman oklamán.
Prokázal hodně smělosti a odvahy, ale hrál vysokou hru! Kdyby byl prozrazen,
okamžitě by byl pověšený jako vyzvědač. My mu předpovídali pád, ale měl štěstí
a unikl pohromě.
Žádné komentáře:
Okomentovat