PROHRÁL NAPOLEON U WATERLOO PRO CHYBU NA MAPĚ?

Minulý měsíc se objevila v internetových i papírových novinách bombastická zpráva, takřka novinářský sólokapr z historie, okořeněný dramatickými titulky jako NAPOLEONA ZRADILA U WATERLOO I MAPA. Pokud si budete chtít přečíst, co se psalo, najdete (zatím) znění zde:

http://www.novinky.cz/zahranicni/349881-napoleona-u-waterloo-zradila-i-mapa.html.

 Pokud surfovat nechcete, text článku máte zde:

  "Poslední pokus císaře Napoleona udržet svou moc ztroskotal u Waterloo z řady důvodů. Jedním z nich byla i chyba v mapě, jak zjistil belgický historik Bernard Coppens.

   V bruselském muzeu našel krví pokrytou mapu totožnou s tou, kterou používal francouzský císař. „Srovnali jsme tištěnou mapu použitou na bojišti s ručně kresleným originálem. Zjistili jsme, že obsahuje tiskovou chybu,“ uvedl Franck Ferrand, autor dokumentárního filmu.

  Chyba se týká farmy Mont-Saint-Jean, která je na mapě ve srovnání se skutečností vyznačena o kilometr blíže k někdejším pozicím francouzské armády. „Farma nejenže byla vyznačena na špatném místě, ale mapa ukazovala i na zákrut cesty, který tam nebyl,” konstatoval Ferrand.

   Ve věku aut nemá kilometrová vzdálenost význam, ale v době, kdy děla měla účinný dostřel právě asi kilometr, to hrálo velkou roli. V praxi to tedy znamenalo, že klíčová zbraň nemohla ze svých původních pozic účinně podpořit francouzskou jízdu a pěchotu útočící proti britsko-nizozemské armádě. Spolu s dalšími Napoleonovými chybami to dalo čas Prusům, kteří stačili odpoledne 18. června 1815 dorazit na bojiště a rozhodnout bitvu v neprospěch Francie."

   Nebo naleznete podobný text anglicky a důkladněji zde: 

http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/france/11144216/Map-error-hastened-Napoleons-Waterloo-defeat.html

   Problém je v tom, že novináře jaksi oslovil dokumentární film, podle všeho nesmírně dobrý, v němž je historka s mapou jen jednou ze součástí mozaiky, byť obletěla svět.

Krom toho nešlo o nový objev a napoleonský historik z Belgie Bernard Coppens jej publikoval už zhruba před deseti lety na belgických webových stránkách, jejichž adresa je dnes tato:

   http://www.1789-1815.com/wat_cartes_erreur.htm

   Navíc pak hypotézy z toho vyvozené zařadil do své (vynikající!!!) knihy Waterloo-Les Mensonges (Waterloo-Lži), vydané nakladatelstvím Jourdan v roce 2009.

 Ještě před vydáním této knihy jsem do periodika PŘÍSNĚ TAJNÉ! napsal shrnutí na internetu publikované teorie a dokonce teď ten nejméně šest let starý příspěvek našel. Bez velkých úprav jej máte zde, neboť se domnívám, že po vzoru Saturnina a jeho dědečka se sluší uvádět romány i novinářské výkřiky na pravou míru...!

   Mimochodem, celou věc jsem publíkoval i ve druhém svazku svého Waterloo (Poslední bitva)...

  Abych vše po letech zrekapituloval a doplnil:

  Chyba na mapě, díky níž se mohl Napoleon zmýlit, nemokla mít sama o sobě velký význam,  pokud pomineme, že vzdálenost od statku Mont-Saint-Jean k lesu Soignes pokládal za kratší, než ve skutečnosti byla. Pak mohl předpokládat, že Wellington nemá prostor pro velké přesuny záloh, či jednotek z klidnjších na kritická místa, a že bude snadnější ho k lesu s jedinou průchodnou cestou na Brusel přitisknout... 

   Protože oznámení o tomto příspěvku dávám i na svůj facebook, bude lepší, když případné kometáře a názory vložíte tam (prolink viz zde na stránce blogu vlevo nahoře pod záhlavím...

WATERLOO: PROHRA PRO CHYBU NA MAPĚ?

 

Rekapitulace bitvy

Napoleon vyrazil do tažení proti pruské a britské armádě, dislokovaným na území dnešní Belgie, časně ráno 15. června 1815. Chtěl Brity a Prusy porazit dřív, než stihnou k francouzským hranicím dopochodovat mohutné armády další, zejména rakouská a ruská. V prvních dnech se mu záměr dařil. Císař Francouzů porazil u Ligny 16. června Blüchera. Těsně vlevo od něj svedl maršál Ney souběžně bitvu u Quatre-Bras. Britský předvoj v ní neporazil, jen jej poněkud zatlačil.

Císař Francouzů byl přesvědčen, že pruskou armádu rozdrtil. Předpokládal, že od Ligny ustupují jen trosky, a k jejich pronásledování vyčlenil dva ze šesti sborů, jejichž velení svěřil Emmanuelu de Grouchymu, nedávno povýšenému na maršála. Prusové ale rozdrceni nebyli, uspořádali své řady, organizovaně ustupovali, přičemž se snažili navázat dotek s Brity. Grouchymu během noci a nad ránem 17. června zmizeli.

Napoleon vyrazil 17. června na Brity, kteří kvapem ustupovali od Quatre-Bras směrem na Brusel, k postavení Wellingtonovy hlavní armády na výšinách před vesničkou Mont-Saint-Jean. Městečko Waterloo, podle nějž dostala bitva později jméno, leželo několik kilometrů za britskou pozicí. Francouzské předvoje zarazily koně navečer 17. června až na dostřel od britských postavení. Bitva se už svést nedala, Napoleonovy sbory byly roztažené vzadu a docházely teprve pozdě v noci, některé jednotky dokonce až ráno. Rozhodnutí tedy mělo padnout až v neděli osmnáctého. Kvůli teprve docházejícím jednotkám a deštěm rozmoklému terénu se nezačalo bojovat hned ráno; teprve v pozdním dopoledni se rozhořely boje na levém francouzském křídle a po poledni začal francouzský útok středem i pravým křídlem. Levé Napoleonovo křídlo (generál hrabě Reille) se pokusilo proniknout v půl dvanácté lesem, za nímž stál nevelký zámeček Hougoumont. Britové z něj vytvořili opěrný bod, na němž francouzský postup až do pozdního odpoledne zcela uvázl. Zámeček sice bylo možné obejít, provést větší či menší obchvat a pokusit se vpadnout hlavní britské pozici do boku, nikdo k tomu ale nedal rozkaz.

Pravé Napoleonovo křídlo (generál hrabě Drouet d'Erlon) zahájilo postup ve směru hlavní silnice k Bruselu až v jednu odpoledne. V cestě mu stála farma Haye-Sainte, další Wellingtonův předsunutý opěrný bod. Ten spolu s protiútokem britského jezdectva postup pěchoty na dlouhý čas zbrzdil. Pak ale farma padla a Francouzi se konečně drali pozvolnou strání vzhůru na hlavní britskou obrannou linii. Britové stáli jako skála, vzdorovali, Francouzi nasadili masově (a souhrou nedorozumění předčasně) jezdectvo. Stálo spoustu krve, než začala britská obrana kolísat.

Už odpoledne, kolem jedné hodiny, dostával Napoleon upozornění, že zprava se blíží jakési silné jednotky. Císař se zprvu domníval, že je to de Grouchy, zprávy však jednoznačně potvrzovaly, že do francouzského boku směřují Prusové. Do cesty se jim mohl postavit jen sbor hraběte de Lobau, vysunutý doprava a posílený mladou gardou.

Informaci o postupu Prusů Napoleon před svými jednotkami zatajil. Bylo to pochopitelné, obával se (a právem) poraženectví i paniky. Věděl, že musí s Brity skoncovat, než Prusové zahájí hlavní útok do jeho boku. Nestihl to, Britové vytrvali navzdory novému nasazení jezdectva i císařské gardy. Když Prusové zaútočili a vojáci se o tom dozvěděli, propukla panika, kterou Napoleon nemohl zastavit.

Chorografická mapa Chanlaire-Capitains výřezem prostoru bojiště

 Terén, který bude ještě důležitý.

 Dnešní bojiště u Waterloo změnilo svoji tvář už v XIX. století vybudováním Butte de Lion, pahorku se sochou lva, který cení zuby směrem k Francii. Onoho 18. června 1815 stály obě znepřátelené armády téměř rovnoběžně na dvou nevysokých a dlouhých návrších. Mezi nimi ležela mírná, zvlněná, tu užší, tu širší proláklina, jakýsi náznak údolí. Britské postavení vybral Wellington dobře. Většina jeho linie stála až za hranou návrší, což ji poněkud krylo před dělostřelbou. Zeleň stromů a křovin spolu se žlutí obilí mnohé z britských jednotek před francouzskými zraky schovaly. Leckterá z farem mizela v terénních vlnkách, sad u Haye-Sainte zakrýval část pohledu dál, areál Hougoumontu vlevo se schovával v listoví.

Svahem před britskými postaveními a rovnoběžně s nimi se táhla tzv. Ohainská cesta, z velké části zářezová a fungující v případě potřeby jako jistý druh okopu (ne ovšem připomínajícího protitankový příkop, aby do něj francouzští kyrysníci padali jako v Hugově románu Bídníci a v Bondarčukově filmu Waterloo).

Středem obou linií a kolmo na ně vedla od jihu (od Francouzů) k severu (k Britům) bruselská silnice. Měla několik křižovatek a rozcestí, pro účel tohoto líčený nepříliš podstatných. Vpravo (myšleno z francouzské strany) stál u hrany návrší hostinec Belle-Alliance. V údolíčku, blíž k britské straně, byla vlevo od silnice kamennou zdí obehnaná farma Haye-Sainte a proti ní o kousek výš nevelký pískový lom. V prvních fázích bitvy bylo oboje, farma i lom, v britských rukách. Další farma jménem Mont-Saint-Jean se nalézala vpravo od silnice až za zády Britů na návrší. Za ní následovala ves Mont-Saint-Jean, pak masiv lesa Soignes, za nímž leželo městečko Waterloo a dál pak Brusel. Napoleonovo stanoviště dělily od Wellingtonova zhruba dva kilometry.

Terén vpravo v údolíčku není pro naše potřeby podstatný, postačí říci, že byl poměrně otevřený a stromy bránily výhledu až před nejzazším francouzským pravým křídlem. Vlevo, ve svahu proti francouzskému levému křídlu, se terén stával nepřehledným; rostl tu les, ukrývající na svém opačném konci už zmíněný zámeček Hougoumont se zbytky francouzské zahrady, nádvořím, kostelíkem a hlavně s pevnými kamennými zdmi.

Toto jsou zhruba nejdůležitější body děje a místa, které potřebujeme znát, abychom se mohli seznámit z teorií Belgičana Bernarda Coppense a posoudit ji.

Obrázek, který najdete v mém Waterloo...

Spletl se Napoleon v mapě?

Bernard Coppens říká, že pročítal ty francouzské relace, které byly napsány těsně po osudové bitvě, a nedokázal pochopit, proč je v nich tolik špatných topografických údajů. Pokud si je promítl do map, vycházelo mu úplně jiné rozložení sil; francouzská linie by musela v tomto případě stát mnohem víc na severu, až tam, kde stáli Britové. Jenže britské relace jsou jednoznačné a Wellingtonovo postavení odpovídá tomu, co se v nich píše. Autor tedy začal pátrat po dobových mapách a zjistil, že francouzský štáb měl k dispozici dva druhy: chorografickou mapu Ferrarisovu a mapy dvojice Capitaine - Chanlaire, která je kopií předešlé.

Slovo "chorografický" značí, že jde o mapu "podávající integrální skutečnost charakteristicky zjednodušeně, srozumitelně a v mezích geografických chyb", alespoň tak to říká počítačový Velký slovník cizích slov. Taková mapa nemá vrstevnice, terén naznačuje obrysy a stínováním, krom toho používá (podobně jako mapy turistické) za určité objekty a tvary dohodnuté značky. Farmy, kostely, statky a mnohé domy tu nejsou jako půdorysy skutečného stavu, ale jako dohodnuté symboly.Dva výřezy z Ferrarisovy mapy (původní kreslený originál a podle něj zpracovanou tištěnou rytinu) přiložil Coppens k vysvětlení na svých webových stránkách. Na obou našel značnou chybu. Farma Mont-Saint-Jean je na obou zakreslena vlevo (tj. východně) od bruselské silnice, ve skutečnosti však ležela vpravo (tj. západně).

"Napoleon ignoroval, že má před svým levým křídlem opevněnou farmu-hrad, usedlost Hougoumont, taktický bod, který Wellington obratně využil a jenž pohltil útočnou sílu 2. armádního sboru," říká Coppens.

Co z toho plyne? Podle Coppense předně to, že mapy Napoleona zmýlily a on považoval farmu Haye-Sainte za farmu Mont-Saint-Jean, která ležela ve skutečnosti podstatně dál. Mapa zachycovala obě farmy, stojící v nehlubokých údolíčcích mezi svahy, na levé straně silnice a okolní terén lze snadno zaměnit. Z toho pramenil (podle Coppense) druhý omyl. Mapa neukazovala vlevo od Mont-Saint-Jean žádný zámek, jen vesnici Braine. Hougoumont ležel podle chybného vyhodnocení ne před francouzským levým křídlem, ale za ním. Levému křídlu nemělo teoreticky stát nic v cestě!

"Spáchal chybu, jíž by se neměl dopustit ani důstojnický elév," konstatuje belgický autor na Napoleonovo konto. Takové tvrzení je ovšem hodně tvrdé a dost vážné na to, aby se čtenář začal Coppensovými argumenty zabývat.

Výřez barevné verze Ferraisovy mapy Belgie; silnice na Brusel jde středem od La Haye-Sainte kolem statuku Mt-St.-Jean a ke stejnojmenné vsi

 Otazník nad Hougoumontem

Boj o Hougoumont je skutečně počátkem Napoleonovy prohry. Celé křídlo, jeden armádní sbor o dvou divizích, se zde nechalo postupně vtáhnout do naprosto neúčelného boje. Jedna jednotka za druhou se drala lesem k zámeckým zdem a vratům, kde krvácela a byla odražena. Pro jakoukoliv taktiku tu nebylo místo. Celé hodiny se tak více než třetina Napoleonovy armády nechávala naprosto neúčelně vázat. Nikdo nedal rozkaz k obchvatu, k obejití celého lesíku. Nepochopitelné a Coppens se ptá, zdali Napoleon vůbec tušil, co se na tomto místě děje, a jestli generál Reille věděl, co jeho sbor dělá. Dokonce pochybuje, zdali někdo z velitelů brigád či divizí podal výš hlášení o tom, co stojí postupu v cestě, a jestli toto hlášení k Napoleonovi dorazilo! Jinak by přece Napoleon musel rozkázat, aby děla začala Hougoumont bombardovat!

Nutno podotknout hned na tomto místě, že se Coppens mýlí, nebo přehlíží skutečnost. V důsledku neúspěchu prvního útoku Baudouinovou brigádou k ostřelování děly došlo, byť zbytečně pozdě.

To, že císař o zámku v lese věděl (a tudíž v mapě netápal), dokládá relace velitele sboru Reilleho, kterou Coppens pomíjí. Podle ní se Napoleon nechtěl Hougoumontu zmocnit, ale "držet se těsně u něj, ve skrytu lesa a vysunout k němu silnou linii ostrostřelců". Takové rozhodnutí bylo takticky svrchovaně správné, jenže velitel jedné z divizí, Jérôme Bonaparte, záměr svého císařského bratra nepochopil a nechal se vtáhnout do krvavě zbytečného boje do té míry, že se do něj musela zapojit i druhá divize generála Foye, tedy celý sbor. Po bitvě však mnozí věděli, k jak velké chybě u Hougoumontu došlo a jeden z účastníků, Marcellin Marbot, tehdy plukovník husarů, po letech napsal:

"Hlavním naším cílem mělo být rozdrcení jádra nepřátelských jednotek na otevřeném terénu. Francouzi však mívají naneštěstí zvyk, že neobejdou a nenechají za sebou žádné opevněné postavení. Nejednou se nám tento zvyk stal osudným, zejména ve Fuentes d'Oňoro a u Waterloo. Tam jsme paličatě útočili na farmy Haye-Sainte a Hougoumont. Místo toho jsme je měli jednou divizí blokovat a dál útočit na už silně otřesené anglické linie. Zbyl by nám čas tyto linie zničit ještě před příchodem Prusů, což by nám zaručilo vítězství. Odříznutí obránci farem by pak složili zbraně..."

Ano, katastrofa začala chybou u Hougoumontu, o tom nemůže být sporu, nemohl však za ni Napoleon, ani chyba na mapě! Bernard Coppens je ovšem přesvědčen o své teorii a dokládá ji několika dokumenty. Všechny byly napsány pár dní po bitvě, lze je tudíž pokládat za bezprostřední, živé a autentické svědectví, které dosud nestihly ovlivnit úvahy historiků, taktiků a stratégů ani dokumenty z britské strany. Nebude na škodu podívat se na ně trochu blíže.

Táž mapa, kde je vlevo dole i Hougoumont

 Svědectví dvou generálů.

Prvním dokumentem je řeč, kterou pronesl generál hrabě Antoine Drouot před Sněmovnou pairů 23. června, tedy pátý den po bitvě. Generál, který byl všeobecně považován za výjimečně čestného a přímého muže, velel v posledním tažení a u Waterloo císařské gardě. O jeho pravdomluvnosti nemohlo být pochyb. O příchodu Francouzů na bojiště (tj. o večeru 17. června), řekl Drouet toto:

"První sbor, který byl v čele, napadl a srazil několikrát nepřátelský zadní voj a pronásledoval jej až do noci, kdy nepřítel zaujal postavení na plošině za vsí Mont-Saint-Jean, s pravým křídlem sahajícím ke vsi Braine a s levým prodlužujícím se do neurčita k Wavre."

O několik odstavců dále konstatoval:

"První sbor, jehož levice se opírala o velkou silnici, zaútočil v téže době na domy Mont-Saint-Jean, zachytil se tam a vyrazil až k nepřátelskému postavení."

Podle tohoto svědectví (které Drouot sám nepsal, jen si text před projevem zredigoval) měli Britové stát za vsí Mont-Saint-Jean, kterou sbor Droueta d´Erlon následujícího dne dobyl. Jenže tak tomu naprosto nebylo! Britové stáli před farmou Mont-Saint-Jean a Francouzi nikdy tuto farmu, natož stejnojmennou ves, nedobyli! Coppens ostatně cituje slova britského historika Johna Bootha, který v roce 1817 ke svému překladu Droutovy řeči připsal:

"Je zjevné, že zde, jakož i v jiných francouzských líčeních dochází k záměně Mont-St.-Jean za La Haye-Sainte. Mont-St.-Jean byl v týlu britských postavení a žádný francouzský voják se k němu na jeden a půl míle nepřiblížil."

Může něco takového dokládat špatně přečtenou mapu? Podle mne se o žádný důkaz nejedná. Mohl by dokazovat maximálně Drouotův omyl, nikoliv Napoleonův.

Druhé svědectví pochází z pera generála Maxmiliena-Sébastiena Foye, jenž velel jedné ze dvou divizí sboru generála Reille, který útočil na Hougoumont. Foy byl v závěru boje raněn a svoji zprávu napsal 23. června 1815, opět pět dní po bitvě, v pevnosti Ham.

"Nepřátelské pravé křídlo bylo u potoka, od vsi Braine l'Alleud směrem k nám, jeho střed protínal velkou silnici k Mont-Saint-Jean; levici jsem nespatřil."

Takový popis odpovídá reálné situaci, další pasáž však opět plete místa. Foy uvádí, že císař ráno snídal v hostinci Belle-Alliance (kde se dozvěděl o pohybech Prusů, jejichž blízkost nahněvaně odmítl jako nesmysl), v průběhu odpoledne že postoupil k Haye-Sainte. Pozdě odpoledne že se útočilo pravým křídle na statek Mont-Saint-Jean, útok že však byl odražen.Všechna zmíněná místa jako kdyby byla posunuta o jedno dozadu: císař snídal na farmě Caillou u Rossome (jižně od Belle-Alliance), v průběhu dne postoupil k Belle-Alliance a ne k Haye-Sainte (o níž se tvrdě bojovalo a jež padla do francouzských rukou až pozdě odpoledne), pravým křídlem se útočilo na Haye-Sainte a ne na Mont-Saint-Jean. Lze z toho usoudit, že císař na mapě zaměnil dvě místa, že jeho omyl opakoval štáb, velitelé sborů, divizí, brigád? Nebo se v tomto bodě dodatečně zmýlil jen Foy?

Foyova relace se v dalším textu zmiňuje o Hougoumontu, který se svojí divizí dobýval. Uvádí jej však jako "les Hougoumont" či "okraj lesa", ani jedinkrát se nezmiňuje o statku nebo zámečku. Bertrand Coppens to pokládá za důkaz, že tento generál o existenci objektu Hougoumontu v lese vůbec nevěděl. Uniká mu ale jedna Foyova věta:

"Bitva započala útokem na les Hougoumont. Jérômova divize jej rázem dobyla, nemohla však dobýt domy, které jsou za ním." Těmito domy nemůže být nic jiného než komplex objektů, tvořících farmu-zámek Hougoumont, nic jiného okolo totiž není. Že generál mluvil o domech a ne o zámku? Hougoumont skutečně připomíná vše jiné než zámek, je usedlostí, jakých viděl Foy za svůj život spoustu. Pod pojmem "zámek" si asi představoval honosnější stavbu, takovou, jichž viděl od roku 1793, kdy sloužil v armádě, bezpočtu. Zdá se mi, že tady začal autor podléhat vlastní teorii a hrát si se slovíčky jen proto, aby ji doložil.

 Co napsal Napoleonův bulletin?

Třetí důkaz, který pokládá Coppens za nejsilnější, tvoří Napoleonův bulletin, sepsaný 20. června (druhý den po bitvě) v Laonu. Císař (který text nadiktoval sekretáři Fleury de Chaboulounovi) sám nazývá celý střet bitvou u Mont-Saint-Jean (což není nic divného, tato ves byla bojišti nejblíže; Britové bitvu např. nazývali Belle-Alliance a název Waterloo se vžil až mnohem později) a o postavení armád říká, že "1. sbor se dal na pochod a rozmístil se s levicí i velké silnice na Brusel a proti vsi Mont-Saint-Jean". V další pasáži, jež líčí útok sboru Droueta d'Erlon, se praví:

"Nuže, hrabě d´Erlon zaútočil na ves Mont-Saint-Jean. (...) Jedna brigáda sboru hraběte d'Erlon se vsi Mont-Saint-Jean zmocnila."Není co dál řešit," říká Coppens, jemuž se zdá vše jasné: Napoleon si spletl místa, mapy, jména... V posledních měsících navíc ze svých hypotéz vyvodil další závěr o chybném postavení 6. sboru hraběte Lobau na pravém francouzském boku. I tento generál prý byl v důsledku chybného čtení na mapě nikoliv u vsi Plancenoit, ale víc na severu.

Avšak pozor, Napoleonův bulletin není pro podobné hypotézy žádným velkým důkazem. Jeho další text je matoucí, hovoří o tom, že "císařovým záměrem bylo vést útok skrze ves Mont-Saint-Jean" (proč, když ji podle předchozího odstavce dobyl?), že "nepřítel ověnčil výšiny Mont-Saint-Jean a zaútočil s pěchotou". Dál se mluví o čtyřech praporech střední gardy, "které byly vyslány na plošinu z druhé strany Mont-Saint-Jean k podpoře kyrysníků" (přičemž druhá strana může znamenat i vlevo od bruselské silnice.).

Bulletiny jsou navíc jako důkaz čehokoliv naprosto nedostačující a pochybné. Představovaly propagandistické texty, které (jak jsem psal v jiném příspěvku v Přísně tajné! před dvěma lety) nesmírně skutečnost deformovaly. Vynášely genialitu a zásluhy vrchního velitele, zamlčovaly chyby, sloužily k ovlivnění veřejného mínění i armády. Snažit se z nich rekonstruovat průběh bitvy, rozložení sil, místa na mapě, manévry, nic z toho prakticky nelze. Přečetl jsem většinu bulletinů k velkým bitvám napoleonských válek a mnohdy jsem měl pocit, že císař Francouzů líčí něco naprosto jiného, než k čemu došlo. Platí to o Slavkovu, Jeně, Jílovém, Aspern i Wagramu, o přechodu Bereziny. Cílem bulletinu nebylo vylíčit události, ale vyzdvihnout to a ospravedlnit ono. U Waterloo bylo věru co ospravedlňovat a Napoleon v textu deformoval skutečnost víc než kdykoliv předtím.

Vžijme se navíc do situace, v níž císař Francouzů bulletin diktoval. Představme si muže zavaleného událostmi, zdrceného, unaveného, nevyspalého, trpícího zdravotními potížemi a přesto sbírajícího energii, jemuž se honí hlavou tisíce důležitějších věcí než jméno nějaké vsi a statku. Drama stále neskončilo, události se hrnou jedna za druhou. Má vůbec Napoleon čas, aby se pod takovým tlakem díval při diktátu do map, špatných či správných, aby si názvy ověřil? Těžko! Jde mu o armádu, Paříž, trůn, moc, Francii, ne o jméno tečky na mapě.

Generál Drouot byl mezi těmi, kteří diktátu bulletinu naslouchali. Vždy se choval k císaři s bezmeznou věrností; až za tři dny předstoupí před Sněmovnu pairů, má líčit bitvu jinak, než ji vylíčil císař? Navíc přednesl svoji zprávu den poté, co maršál Ney v poraženeckém projevu před týmž fórem obvinil Napoleona z možného i nemožného! Drouotova řeč měla politický, nikoliv takticko-strategický smysl, byla spíše polemikou s Neyovým projevem, který prohlašoval jakýkoliv další boj za marný a vyzýval k okamžité kapitulaci.

Je víc než pravděpodobné, že takto vzniklo nedorozumění, pro něž hledá Bernard Coppens vysvětlení v chybě na mapě. A Foyova mýlka? Zkuste si sami po pár dnech vyjmenovat ve správném pořadí několik hospod a samot v místě, na němž jste byli jednou jedinkrát. Nespíš se spletete, třebaže jste mezitím nesvedli bitvu, nebyli zraněni a neměli na starost tisíce mužů.

Zmýlená neplatí

Co tedy říci na závěr? Přímé důkazy neposkytnou ani přívrženci, ani odpůrci, všichni mohou pouze zpochybňovat argumenty jedné či druhé strany. Čtenář nechť si vytvoří názor sám, já však naprosto Coppensově teorii nevěřím. Chyba na mapě mohla zmást zkušeného vojevůdce, který s mapami pracoval po většinu života, maximálně na chvíli, pak ji nejspíše odhalil. Měl ostatně průvodce, Vláma Decostera (byť ten odpovídal neochotně, záměrně nebo z hlouposti mylně a pokusil se utéci, pročež byl připoután na dlouhý provaz). Že by podobnému školáckému omylu podlehli navíc náčelník štábu, generálové, důstojníci, poddůstojníci i vojáci? Že by se podřízení báli velkému Napoleonovi říci, že dělá chybu? Řekli mu to mnohokrát a často hodně nevybíravými slovy. A i kdyby, mohl takový omyl průběh bitvy ovlivnit?

Ne, příčiny Napoleonovy porážky spočívaly v mnoha věcech a okolnostech, ve všem, co jsem naznačil už v úvodu. Za jiných okolností by Napoleon bitvu třeba i vyhrál. Co by bylo pak? Diplomatickému řešení nebyl nikdo z nepřátel nakloněn. Válčit dál proti neskutečně velké přesile, která se na Francii valila? Myslím, že generál Foy zakončil svoji relaci, jíž sepisoval v době, kdy ještě nebylo jasné, jak vše skončí, více než výstižně:

"Ať již by byl výsledek bitvy u Mont-Saint-Jean jakýkoliv, bude pro lidstvo lepší, má-li už naše věc zemřít, aby zemřela jedinou ranou než stále opakovanými válečnými akcemi."